Kdy se dozvíte, zda jste byla úspěšná?

Bude-li mít divadlo o mě zájem, ozvou se. V divadlech to chodí tak, že sólisté, kteří předzpívají, budou zařazeni tamější porotou do určitých hromádek. První má nálepku: S vámi chceme spolupracovat, druhá: S vámi budeme spolupracovat v budoucnu, poněvadž titul teprve připravujeme a třetí má nálepku: Vás už nechceme nikdy vidět… (Smích.)

Dozví se interpret, ve které hromádce zrovna leží?

To je tajné. Ale i tak je angažmá v divadlech v dnešní době velmi nejistá budoucnost. Mluví se například o zrušení Státní opery v Praze a každé z divadel snižuje z finančních důvodů stavy svých sólistů. Všechno má své pro a proti. V angažmá musíte zpívat to, co vám zadají, zatímco jako komorní pěvkyně na volné noze si vybíráte repertoár, který se vám líbí, vyhovuje vašemu hlasu a je žádán publikem. Jsem šťastná coby koncertní pěvkyně, nemám nad sebou žádného šéfa, program koncertu si sestavím sama dle požadavků posluchačů. Jen s pianistou se občas poškádlíme nad tématem interpretace skladby (Smích.)

Zmínila jste, že jste nedávno zpívala v šesti světových jazycích. Všechny je ovládáte, nebo si některé takzvaně jen nasypete do hlavy při učení textu?

Jelikož jsem magistra německého a španělského jazyka, tam problém není. Občas mě živí také překlady. Italština coby jazyk „belcanta“ (pěvecká technika, která vznikla v Itálii počátkem 17. století, pozn. red.) je mou srdeční záležitostí. Pár měsíců jsem v Itálii pracovala a studovala soukromě zpěv na konzervatoři v Miláně, kde mám spoustu přátel. Nyní se do této krásné země ráda vracím. Z ruštiny jsem maturovala, a navíc jsem se zamilovala do ruských romansů Čajkovského, Rachmaninova… A pak samozřejmě angličtina a francouzština. Francouzština je pro mě stěžejní repertoárový jazyk, ať už v Carmen, Dalile, Mignon. V poslední době se taktéž zabývám francouzskými šansony…

Dá se zpívat, aniž bych jazyku rozuměla?

Zpívat ano, interpretovat ne. V tom je diametrální rozdíl. Člověk se může píseň či árii vysloveně nadrtit slovo od slova, ale na interpretaci se potřebuje zpěvák s dílem naprosto sžít a a aplikovat skladbu na své pěvecké a výrazové schopnosti. Je to stejné, jako když se sportovec připravuje na výkon. Já když studuji operu, tak nejmíň rok. Když to musím stihnout třeba za dva, tři měsíce, je to takzvaná rychlokvaška. (Úsměv.) Pravdou ovšem je, že tolik času v divadlech na studium repertoáru už není.

Jaké role vám daly nejvíc zabrat?

Určitě koloraturní.

Předchozí  Následující  Média