Janošová: Bez česneku se nachlazení pěvci neobejdou

Zlínský deník, 27. 11. 2009 (Internet)

Újezd u Valašských Klobouk – Táňa Janošová, rodačka z Újezdu u Valašských Klobouk, si za životní cestu zvolila zpěv. Svým mezzosopránem už okouzlila publikum v mnoha zemích světa. Před rokem se vrátila z angažmá na největším Kanárském ostrově Tenerife, kde působila jako sólistka operních festivalů či komorních souborů.

Co se za těch dvanáct měsíců, kdy jste zpátky doma, ve vašem životě událo?

Nejprve jsem byla pozvána jako host do různých pořadů ČRo Brno, dále jsem natočila první duchovní album. V dubnu tohoto roku jsem vyhrála 1.místo v celostátní soutěži Puškinův Památník a v červnu 2. místo z dvaadvaceti uchazečů z celého světa v Mezinárodní pěvecké soutěži ve Vídni. A navíc, po mém návratu do vlasti v září 2008 jsem otevřela I. ročník Ruského hudebního salonu na Moravě.

Vůbec netuším, co si mám pod tímto názvem představit?

Pořádáme koncerty, na nichž zaznívá spousta jazyků i žánrů. Snažíme se o navázání tradice na první ruské hudební salony, které se konaly začátkem 20.století. V Praze tyto koncerty běží už asi deset let a já jsem pěvecky otevřela první salon v Brně.

Našel si svoje publikum?

Určitě ano. Zpívala jsem také na brněnském multikulturním festivalu, který nese název Babylonfest. V rámci tohoto festivalu jsem nabídla sólový recitál v doprovodu klavíru a houslí v šesti světových jazycích. Myslím si, že v Česku jsem tak trochu rarita, protože jsem ještě nikoho z kolegů neviděla, že by rozděloval koncert do mnoha jazykových bloků, od české opery, německé operety, španělské zarzuely, ruského romansu, francouzského šansonu až k anglickému muzikálu.

Operní zpěv klade také velké nároky na znalost jazyků. Jak jste na tom Vy?

Zpívám ve všech světových jazycích. Ovládám ruštinu, němčinu, španělštinu, italštinu i francouzštinu. Momentálně se zdokonaluji v angličtině a chtěla bych se naučit japonsky. Vzhledem k tomu, že jsem v této zemi měsíc pobývala a projela ji od severu na jih, moc bych si přála porozumět také jejich jazyku.

Je pro pěvkyni složité uživit se bez stálého angažmá?

V této krizové době je to velmi těžké, pokud člověk za sebou nemá agenturu nebo alespoň člověka, který by ho na koncertní dráze podporoval.

Takže jako všude jinde i hudební svět je o kontaktech. Je to tak?

Samozřejmě. Všechno souvisí se vším. Abych se prosadila, potřebuji kromě svého zdravého hlasu také dobrou prezentaci, webové stránky, kontakty aneb, jak říkal sám Caruso, hlas zpěváka činí dvacet procent úspěchu, dvacet procent činí učitel, který hlas po celý život žákova uměleckého působení vede, dalších dvacet procent je žákova píle, dvacet procent je agent a posledních dvacet procent je štěstěna, jež vám buď přeje nebo také ne. Nedávno jsem byla na konkurzu na sóla v jednom nejmenovaném divadle a první otázka z úst šéfa opery zněla: Kdo vás posílá? Odpověděla jsem, že nikdo. Jdu sama za sebe. I když mi bylo kolegy sděleno, že jsem zpívala velmi dobře, moc nevěřím tomu, že mě osloví. No a minulý týden jsem byla pozvána na konkurz sólistů do opery Národního divadla v Praze. Už jen to, že mě pozvali, mě potěšilo. Bylo tam třináct umělců z Česka a zahraničí. Ovšem v dnešní době bohužel nerozhoduje jen hlas a jevištní zkušenost. (Úsměv.) Pokračování